Kostel sv. Jana Křtitele ¦ Pomník obětem 1. a 2. sv. války ¦ Pomník osvobození ¦ Kamenná mohyla ¦ Pivovar ¦ Obecná škola ¦ Nedokončená železniční trať ¦
Větrný mlýn ¦ Vodní mlýny v Lukavci a okolí ¦ Fojtství ¦ Kravín a vepřín ¦ Památná místa
| Kostel sv. Jana Křtitele |
| Odborný
popis kostela |
V letech 1693 - 1702 byl v Lukavci postaven kostel fulneckým proboštem Janem Gebelem. Kostel je zasvěcen sv. Janu Křtiteli a sv. Barboře. Stojí na vysokém kopci a vedou k němu 2 oficiální cesty. Jedna po schodech pro pěší a druhá pro auta. Každé ráno v 6:00, v pravé poledne ve 12:00 a v podvečer 18:00 zvoní zvony. Zvoní také před mší a při jiných příležitostech. Na vánoční svátky bývá osvětlen - je to vskutku okouzlující pohled. Kostel dal postavit probošt augustiniánského kláštera Ignat Jan Gebel, byl stavěn v letech 1693 až 1702. Se stavbou se vyskytly různé problémy. Místo, kde dnes kostel stojí, se nelíbilo biskupskému hejtmanovi v Hukvaldech, Karlu Halamovi. Ten vytýkal nevhodnou polohu kostela se hřbitovem na návrší a poukazoval na neschůdnou cestu zvláště při pohřbech. Halama nakonec svůj protest odvolal a stavba mohla být uskutečněna. Raně barokní kostel byl na konci 18. století (v roce 1786) klasicistně přestavěn Václavem Thalherrem. Kostel je orientovaný jednolodní s předsunutou hranolovou věží. Stojí na uzavřeném obdélném půdoryse zakončeném půlkruhovým závěrem. Fasáda věže je členěna lisénovými rámci. Nad hlavním vchodem je trojúhelný fronton, ve kterém jsou napsána data rozsáhlejších oprav kostela: „1877 - 1926“. Věž je kryta nízkou jehlancovitou stříškou. Loď je členěna pilastry s římsovými hlavicemi. Ve druhé ose na epištolní straně lodi je boční vchod. Při evangelijní straně kněžiště stojí sakristie. Kostel má sedlovou střechu, nad kněžištěm je sanktusník s šestibokou jehlancovitou stříškou. Interiér kostela je zaklenut třemi poli pruských placek na pasech. Pasy dosedají na průběžné zalamované kladí, podepřené pilastry s kompozitními hlavicemi. V závěru kněžiště je koncha se štukovým kazetováním. Prostor kněžiště je oddělen od lodi půlkruhovým vítězným obloukem. V západní části lodi se nachází kruchta s plnou dřevěnou poprsní, přístupná jednoduchým schodištěm. Barokní oltář kostela byl vybudován v poslední třetině 18. století. Oltářní obraz od neznámého autora zobrazuje, stejně jako postranní sochy, sv. Jana Křtitele a sv. Barboru. (Zdroj: www.delostrelectvo.army.cz/html/barbora-1-105.html#lukavec) |
| Zvony v Lukavci |
Přicházíte-li k nám do Lukavce ve chvíli, kdy odbíjejí zvony, slyšíte, jak se "tón" rozléhá celým údolím. Tento filiální kostel sv. Jana Křtitele a sv. Barbory, byl dostavěn v roce 1702. Jeho součástí je i zvonice, ve které vyzvánělo dříve více zvonů. Dlouho sloužily svému účelu a až při 1. světové válce byly tři z nich rekvirovány (sňaty) a přetaveny pro válečné účely. V dřívější době (podle histor. Wolného) byly v kostele používány 3 zvony. Zvon o váze 280 kg (5 centýřů) nechal ulít prelát Gebel v roce 1695 u zvonaře P. Reimera v Olomouci. Druhý zvon na němž nebylo vročení, měl váhu 224 kg (4 c) a byl ulit Fr. Stanekem I. v Opavě. Třetí zvon měl váhu 9 kg (30 liber) a podle zjištění neměl žádný nápis. Historik Nevěřil uváděl kromě těchto tří zvonů ještě čtvrtý o váze 18 kg (60 liber), který ulil Fr. Stanke II. v roce 1767. Z těchto čtyř zvonů zbyl po rekvírování v roce 1916 jen jediný - 224 kg. První písemný záznam o zvonech v Lukavci z roku 1808 uváděl jen zvon Reimerův 280 kg a Stankův 224 kg. Tento 224 kg zvon přežil celou hisorii lukaveckého kostela. V roce 1843 byl v důsledku puknutí přetaven a renovován u zvonaře Leopolda Fr. Stankeho III. v Olomouci. Na tomto současném zvonu jsou nápisy a symboly. Na horní části:
Uprostřed je reliéf a zobrazení sv. Barbory a Jana Křtitele (křtí Krista). V dolní části je znovu nápis:
Tento zvon je také nejvíce využíván pro ranní, odpolední a večerní odbíjení, zve občany k bohoslužbě - dříve byl používán, když se blížilo nebezpečí, vznikl požár apod. "SRDCE", které bije do vnitřního pláště zvonu je speciální uzpůsobený výkovek připevněný pohyblivě také uvnitř zvonu. Na masivní dřevěné konstrukci jsou mezi trámy připevněna dvě ložiska, ve kterých se pohybuje železný "svařenec", ke kterému je přichycena koruna zvonu. Malý zvon tzv. umíráček má již novodobou historii - v roce 1916 byl sňat a v roce 1923 byl znovu pořízen. Za II. světové války byl ale opět rekvirován a použit na válečné účely. V současnosti je tam zavěšen sanktusníkový zvon, který byl ulit ze zvonoviny v roce 1949 v obci Česká (Brno-venkov) u zvonaře Rudolfa Manouška. Na zvonku je letopočet 1949 a nápis:
Do roku 1996 se zvonilo "klasicky" pomoci provazu, jenž procházel podlahovými "oky". Nyní jsou lukavecké zvony rozeznívány pomoci elektrického motoru, řetízku, plan. kola a převodovky. (Zdroj: Stanislav Šmeidler, 18.1.2001) |
© Tvorba a správa webu: Radmila Hadaščoková, e-mail: aia.2eoa@seznam.cz