Úvodní stránka Historie Lukavce Fotogalerie Lukavecké zvyky Lukavec na mapě Lukavecké i okolní památky Příroda Kapličky v okolí
O Lukavci v médiích Záliby a tradice Lukavjáků Státní správa a samospráva Lukavec a sportování Veřejné prostory *Vědomostní kvíz*
4x Lukavec v ČR Tip na výlet Zájmové spolky Společenské akce Ankety a chat Návštěvní kniha Přehled akcí v Lukavci Kniha novinek

 

Historie Lukavce ¦ Než začnete kroniky číst ¦ Státní okresní archiv Nový Jičín ¦ Pamětní knihy obce Lukavec ¦ Střípky o Lukavci

 

Historie Lukavce

Oslavy 700 let od první písemné zmínky o Lukavci

Lukavec a tábor Nadějov na www

Lukavec na www.turistika.cz

Lukavec na jaře

Lukavec v zimě

Časový vývoj

Rok Počet obyvatel Počet domů

1800

506

82

1834

639

86

1850

653

?

1869

532

86

1880

555

97

1890

557

93

1900

590

92

1910

614

90

1921

527

91

1930 523 103
1950 427 104
1960 460  
1961 463 98
1967 462 102
1970 443 102
1991 396 102
1993 406 ?
1996 397 ?
2009

387

?

Horní rybník.

Pohled od kostela.

Pohled na kopec Čeřenec.

Lukavec s nadmořskou výškou 345 m n. m. se rozkládá na silnici III. třídy vedoucí z Fulneku do Bílovce. Lukavec leží v přírodním parku Oderské vrchy, v údolí Gručovického potoka. Potok se ve Fulneku vlévá do tamního Husího potoka, jehož vody dále ústí do řeky Odry, která patří do baltského úmoří.

Katastrální území Lukavec u Bílovce je svou rozlohou 926 ha druhé největší území na Fulnecku. Na jeho rozloze se značně podílí lesní plocha, která je ze všech částí obcí největší a z celkové rozlohy Lukavce tvoří 46,5 %. Lukavec stejně jako Děrné, Dolejší Kunčice, Jílovec a Kostelec leží ve Slezsku. Na Moravě se kromě Fulneku nacházejí ještě Jerlochovice, Jestřabí, Pohořílky a Stachovice, zatímco v případě Vlkovic dělí historická hranice sídlo na moravskou a slezskou část. Vesnice Lukavec byla k 1. 4. 1976 provedenou integrací připojena k městu Fulnek.

V nedoložených zprávách se uvádí, že Lukavské údolí bylo osídleno okolo roku 1050. V roce 1062 se dále uvádí, že tu byla krčma a mlýn, rok vzniku Lukavce se nikde neuvádí. Historie obce Lukavec na Fulnecku sahá patrně až do období tzv. slovanské kolonizace ve 12. století. Nejstarší písemná zmínka pochází z roku 1312. Lukavec byl malý rytířský statek.

V roce 1377, po rozdělení Opavska, Lukavec a osadu Požahy držel Kunata z Jakubovic. Jiné prameny uvádějí, že první doložená písemná zmínka o Lukavci pochází z roku 1377 (Grünhagen-Markgraf, Lehens- und Besitzurkunden), kdy byl uveden jako Lukawicz.V letech 1412 - 1435 patřil Lukavec Hanuši Skřípovskému, r. 1441 vlastnil obec Oneš Kyjovic z Lukavce a r. 1464 Jan Hrot z Lukavce (1441–1495). Už tehdy tu byl dvůr a mlýn.

Podle zdroje "Jan P. Štěpánek dle Tichánek J., Šerý Z.: Šlechtická sídla na Novojičínsku, Butterfly 2003": Právě starý rod Hrotů se po Lukavci i psal a je tedy takřka jisté, že zde jeho členové i sídlili. Pravděpodobně se tak dělo v rámci zdejšího dvora, jehož součástí byl i panský dům – tvrz. Po Janu Hrotovi převzal panství jeho syn Bartoloměj. Bývalý panský dvůr, v jehož rámci se očekává existence středověké tvrze, stojí na pravém břehu potoka, na úpatí návrší s kostelem, a tvoří dodnes největší budovu ve středu obce. Dvůr spolu s vestavěným pivovarem je poznamenán mnoha úpravami a bohužel i mnohaletým chátráním. V případě archeologického výzkumu by bylo zajímavé vysledovat přesnou lokaci tvrze v rámci dvora.

Markéta z Dobroslavic a její dcera Kateřina z Lukavce darovaly r. 1500 Lukavci kus země a v roce 1504 Kateřina vložila ves s dvorem své dceři Kateřině Chlebovičovské, ta v roce 1512 vložila zase Lukavec a pusté Požahy bratřím Janu a Jiřímu Nedvíkovi z Jakubčovic. Ti Lukavec a Požahy roku 1513 prodali fulneckému augustianskému klášteru (probošt Cyril), je tu zmínka o klášterním pivovaru, který byl postaven z příkazu císaře Rudolfa II. (1576 - 1611). Dvůr a tvrz v Lukavci tímto ztratili na sídelním významu a sloužili jen jako správa panství a hospodářské zázemí. Klášter zde vybudoval pivovar, který se zmiňuje již v 16. století.

V roce 1738 je v pozemkové knize již zmínka o dědičném fojství. V roce 1784 v rámci josefínských reforem, celé klášterní zboží bylo sekularizováno a stalo se státním majetkem, jako část pustějovského panství dočasně spravovaného z Nového Jičína, později správa panství sídlila většinou v Lukavci. Roku 1825 prodal stát pustějovský velkostatek, ke kterému patřila obec Lukavec, rodině Čejků z Badenfeldu, která ho připojila k panství fulneckému. V roce 1842 přešel velkostatek Pustějov do rukou svobodného pána Christiána ze Stoskmaru. 10. října 1855 koupil celé panství belgický král Leopold I. pro svého syna prince Filipa, po smrti odkázal Filip panství svým dcerám, princeznám belgickým, které jej držely 17 let. 24. května 1922 bylo panství zabráno Čsl. vládou.

Během pozdějších let se název několikrát obměnil. Jmenujme například v roce 1431 z Lukawcze; 1504 Lukawecz; 1720 Luk; 1736 Lukau; 1805 Luk, Lukau; 1835 Luk, Lukau, Lukawec; 1894 Luck, Lukavec. Poslední jmenovaný název trvá až do dneška. Při určování významu místního jména se např. V. Prasek přikláněl ke slovu "křivolaký". Tomuto významu by odpovídal ukrajinský říční název Lukavycja "klikatý tok". Mezi dalšími formulacemi významu můžeme jmenovat "křívý", "luční", "litý, lstivý", "dravý, divoký" anebo dokonce "lstivý, čert".

Obec byla po celý historický vývoj česká, jen s několika německými rodinami. Obyvatele se živili polním hospodářstvím, část jich pracovala v továrnách a manufakturách ve Fulneku a Bílovci. Přes převažující české obyvatelstvo zde žilo 6 německých rodin. V říjnu 1938 přešla obec po okupaci do německých rukou. Byly likvidovány české spolky, organizace a knihovna. V roce 1940 za asistence německého četnictva byla zřízena německá škola a německá mateřská škola. Na nucené práce odešlo asi 12 občanů, ilegální činnosti se zúčastnili 3 občané a z nich 2 zahynuli v koncentračních táborech. Lukavec byl osvobozen začátkem května 1945. K březnu 2009 v Lukavci žilo 387 obyvatel (189 mužů a 198 žen).

Lukavec je svérázná vesnice s mnoha lidovými zvyky, z nichž mezi nejznámější patří "Jízda kolem osení" o Velikonoční neděli. Jedná se o starý křesťanský zvyk, kdy muži na koních objíždějí osení a navštěvují dům od domu, aby zvěstovali zmrtvýchvstání Ježíše Krista. V roce 2009 byl jedním z jezdců i biskup František Lobkowicz. Mezi další lidové tradice patří konec masopustu s průvodem masek po vesnici a s večerním pochováváním basy (nazývaný též končiny, hrachovina). Dále pak jmenujme vynášení "Mařáka a Mařeny" na smrtnou neděli, "klapotání" ve svatém týdnu před Velikonocemi, kácení máje, koledování na Tři krále, Mikuláš s anděly a čerty, roznášení betlémského světla na Štědrý den.

Na území Lukavce nalezneme několik historických památek. Nejvýraznější památkou a zároveň dominantou obce je kostel sv. Jana Křtitele a sv. Barbory, který byl vystavěn na přelomu 17. a 18. století.

V záznamech vědecké knihovny v Olomouci byl lukavecký pivovar jeden z nejstarších na Moravě a údajně vařil velmi dobré pivo. Tento klášterní pivovar byl postaven z příkazu císaře Rudolfa II. (1576 - 1611). Majitelem pivovaru byl v letech 1880 - 1907 Vilém Rattei, pak Josef Pelz starší v letech 1908 - 1930. Po otci byl majitelem až do konce Josef Pelz mladší. Po válce do roku 1947 to byla národní správa.

Lukavcem měla vést železniční trať. Stavba začala v červnu roku 1873 a byla zastavena kvůli krachu na vídeňské burze 15. ledna 1874. Jednalo se opravdu o monstrózní plán. Měla to být spojnice tehdejšího Pruska (tratí Opava - Ratiboř) s Uherskem. Celková délka trati měla být 129 km a největší stoupání 1:60 (asi 16 %o), což je vzhledem k trasování tratě opravdu
obdivuhodné. Za půl roku se toho ale stihlo opravdu hodně. Dodnes jsou v místech budování tratě patrné záseky, náspy, propustky.
V blízkosti Lukavce se nacházejí dva zachovalé propustky. Části tělesa trati se později použily na stavbu jiné tratě (např. Suchdol nad O. - Fulnek apod.).V blízkosti Lukavce se také nachází několik kapliček opředených pověstmi o čertovi, Švédech, šlechticích a zázracích.

(části textu jsou z brožurky vydané k 680. vyročí Lukavce)

nahoru